Rok 1911: Kocher operuje výduť břišní aorty za přítomnosti amerických lékařů

Za téměř 560 let existence Jednoty bratrské se v jejích řadách najde nejedna velezajímavá osobnost. Kdybychom o každé z nich chtěli napsat, možná by výsledná publikace nebyla svou obsáhlostí daleko od Ottova naučného slovníku. Tentokrát sáhneme do pomyslného svazku s písmenem „K“ a vytáhneme odtud gentlemana jménem Emil Theodor Kocher.

Emil Theodor Kocher byl švýcarský lékař, chirurg a vědec, člen Jednoty bratrské, a abychom déle nenapínali, proč se o něm bude mluvit, je to proto, že byl v roce 1909 vyznamenán Nobelovou cenou v oblasti medicíny, a to za výzkum a léčbu štítné žlázy. Stal se prvním švýcarským občanem a prvním chirurgem vůbec, který toto ocenění dostal. Kromě již zmíněného však přispěl k rozvoji světové medicíny bezpočtem dalších objevů a poznatků, a je tak jedním z těch, kteří jednou provždy změnili tvář lékařství.

Všechno začíná doma

Emil Theodor se narodil 25. srpna 1841 v Bernu jako druhé ze šesti dětí Jakoba Alexandera Kochera (1814–1893) a Marie Kocherové, která byla hluboce věřící ženou a členkou Jednoty bratrské, což mělo na jejího syna Theodora výrazný vliv. Otec byl inženýrem, a zřejmě velice schopným soudě podle toho, že byl jmenován vrchním inženýrem silničních a vodních cest pro bernský kanton a státním expertem pro drážní stavby. Emil Theodor Kocher už od dětských let projevoval značný zájem o vědění a chuť do studií, takže byl vždy premiantem třídy – ať na gymnáziu, nebo později na vysoké škole. Zajímalo ho množství předmětů, nakonec se ale rozhodl pro lékařství.

Studia

Je dobré si uvědomit, že doba, ve které Theodor Kocher žil, byla velice dynamická a dobrodružná. Bylo to období převratných vědeckých objevů, teorií, pokusů, omylů i úspěchů, a v medicíně zvláště. Světové kapacity se leckdy neshodly navzájem a nejrůznější metody povstávaly, aby byly vzápětí zpochybňovány, ujímaly se anebo selhávaly. A toto vše čekalo i na Kochera. Medicínu studoval na Bernské univerzitě pod vedením významných lékařských osobností: Antona Biermera, což byl vynikající německý internista, který jako první popsal akutní lymfoblastickou leukémii a zhoubnou anémii, a Hermanna Askana Demmeho, který jako první lékař v německy mluvícím světě použil k anestezii éter. Dalším vzorem se pro mladého ambiciózního muže stal Theodor Billroth, ředitel nemocnice v Zurichu, otec moderní břišní chirurgie a současně talentovaný hudebník, dobrý přítel skladatele Johannese Brahmse. Kocher jej potkal v roce 1865 během své studijní cesty po Evropě. S dalšími významnými lékaři té doby se Kocher setkal v Paříži, Londýně, Berlíně a v dalších důležitých centrech tehdejší medicíny. Prostředky na své studijní cesty prý dostal od neznámé švýcarské filantropky, která podporovala více lékařů a údajně byla také členkou Jednoty bratrské.

Vzory, průvodci a kolegové

Theodor Kocher během svých studií pracoval na mnoha místech s mnoha vynikajícími lidmi, a načerpal tak obrovské množství zkušeností. Za zmínku stojí třeba Rudolf Virchow (1821–1902), jeden z nejlepších německých patologů a šiřitel myšlenky „veřejného zdraví“, tedy prevence, osvěty a péče o celkový zdravotní stav společnosti, mezi kolegy známý jako „Papež medicíny“, zarytý odpůrce evoluce, dále Henry Thompson (1820–1904), britský urolog, který jako první dokázal, že lze rozbít kameny v močovém měchýři přímo v těle pacienta, osobní lékař belgických králů Leopolda I. a II., nebo John Erichsen (1818–1896), chirurg britské královny Viktorie, odborník na posttraumatické stavy u lidí, kteří zažili neštěstí na železnici. Theodor Kocher se setkal také s Louisem Pasteurem (1822–1895), jehož přelomový přínos pro celou lékařskou vědu, který zachránil tisíce životů, netřeba představovat. Velký vliv na Kochera měla také spolupráce s dalším osobním chirurgem královny Viktorie Thomasem Spencerem Wellsem (1863–1896), specialistou na porodnictví a oční lékařství, který jako jeden z prvních začal používat anestezii a jako první řešil cysty ve vaječnících odstraněním vaječníků namísto dosavadních punkcí cyst. Tuto operaci jej Kocher viděl provádět na vlastní oči, stejně jako jej viděl praktikovat zásady aseptické, tedy „čisté“ chirurgie. Obojí ho do budoucna výrazně ovlivnilo. Zajímavostí je, že Kocher měl slabost především pro britské lékaře, což mu jeho němečtí kolegové občas poněkud rýpavě připomínali. Vliv všech těchto kapacit Kocher nasával a ukládal v sobě, porovnával, třídil a obohacoval o osobní zkušenosti, neustálé studium a pozorování. To vše se potom podivuhodně propojilo v jeho vlastním přístupu k medicíně. Během cest se nejen učil nové operační techniky, ale také se učil vést další chirurgy, spolupracovat nebo mluvit plynně anglicky i francouzsky, což mu později umožnilo zůstat v kontaktu s vývojem chirurgie ve světě.

První objevy nového chirurga

Doktorát získal Emil Theodor Kocher v roce 1865. Roku 1867 se stal docentem a asistentem profesora univerzitní chirurgické kliniky v Bernu Georga Lückeho, skvělého chirurga, který se hodně věnoval válečným zraněním, onemocněním štítné žlázy a nádorovým onemocněním. Kocher vykonával svou práci jako vždy s upřímným zápalem a nebývalou pracovitostí, zároveň svými inovativními přístupy a notnou dávkou umanutosti v jejich zavádění občas přidělával vrásky svým nadřízeným...

Ester Brožová

Zbytek se dočtete ve 3. čísle: To nejlepší z Jbulletinu

Zdroje informací:
– Ernst Gemsenjäger: Milestones in European Thyroidology
– Theodor Kocher, článek na webu Europian Thyroid Association.
– Ulrich Tröhler: Chirurgie und Ethik, 1992 Gesnerus: Swiss Journal of the history of medicine and science.
– Ulrich Tröhler: Emil Theodor Kocher, 2010 časopis JLL Bulletin.
– Ulrich Tröhler: Towards endokrinology
– Theodor Kocher’s 1883 account of the unexpected effects of total ablation of the thyroid, 2010, časopis James Lind Library Bulletin.
– Stefan Slater: The discovery of thyroid replacement therapy, 2010, časopis James Lind Library Bulletin.
– Ottův slovník naučný.

Zdroje obrázků:
archiv časopisu Jbulletin