Jan Blahoslav

Šamotulský kancionál z roku 1561, na kterém je vyobrazen i Jan Blahoslav.

Jan se narodil do rodiny přerovského měšťana Blažka a jeho manželky Kateřiny. Nebyla to rodina chudá, ale ani nikterak významná, jak lze vyvodit z prostého faktu, že se o ní již nic dalšího nedočteme. Stejně tak nebyl tehdy významný ani sám Přerov. Sláva z doby královského města Přemysla Otakara II. byla dávno pryč a podobně i věhlas důležité kališnické enklávy. V posledních desetiletích se z Přerova stalo obyčejné asi tisícihlavé město na křižovatce několika méně podstatných obchodních cest. Kdo by čekal, že právě zde přijde na svět člověk, jehož jméno nebude zapomenuto ani po pěti stech letech?

Ovšem to, že se Blažkův malý Jan narodil právě zde, má také své opodstatnění: Přerov byl totiž již nějakou dobu osídlen příslušníky tehdy ilegální Jednoty bratrské. Pernštejnové, místní vrchnost, patřili k církvi podobojí (jinými názvy kališníci či utrakvisté) a naštěstí byli tolerantní, takže na jejich panství se pro bratry, v Čechách nevítané, našel jak dostatek místa, tak dokonce i milého přijetí. Ti, kteří přišli po roce 1479 osídlit návrší okolo hradu, byli na 10 let osvobozeni od daní, byrokracie i vojenské služby (což bylo pro pacifistickou Jednotu ideální). Bratři tu brzy zbudovali kostelík (kostel sv. Jiří na Horním nám.), zbrusu nový sborový dům, školu, špitál pro chudé nebo také masný krám či místa na hřbitově sdíleném s kališníky i katolíky. Někteří z Pernštejnů se stali přímo ochránci Jednoty a například Vilém z Pernštejna si dokonce přál, aby se někdo z Jednoty podílel na vedení města. Od roku 1515 se tu konaly bratrské synody – nejdůležitější společné sněmy. Jan Blahoslav tedy roku 1523 přibyl do utěšených poměrů, do rodiny privilegii obdařených občanů horního Přerova a upřímných členů Jednoty bratrské – jeho strýc dokonce osobně znal otce zakladatele této církve. Jan začal v deseti letech chodit do místní bratrské školy. Tehdy to ještě nebyla veřejná škola a neměla takovou systematickou ani pedagogickou úroveň jako školy, které Jednota začala zakládat okolo roku 1550 a které později navštěvoval Jan Amos Komenský. V Jednotě se tou dobou schylovalo ke změně v postoji ke vzdělanosti. Zásadní debata měla teprve nastat – a právě Blahoslav v ní sehraje hlavní úlohu. Nyní jsme však ještě v počátcích přerovské školy, kde se malý Jan učil poctivě a rád a pan učitel Jan Wolf, původně forman Lukáše Pražského a nyní správce přerovského sboru, se pro něj stal velikým vzorem jak lidským, tak pedagogickým. Přestože sám neměl žádné univerzitní vzdělání, Blažkova synka pro vědění nadchnul, a Jan tak z Přerova o sedm let později odcházel jako mladík orientující se v latině, i když jeho učitel tímto jazykem sám nevládl. Jak vidíme, vlastní píle – klíčová vlastnost všech, kteří to kdy někam dotáhli – Janovi nechyběla.

TEN, KTERÝ SE CHOPIL ŽIVOTNÍ PŘÍLEŽITOSTI

Mladý Blahoslav se poté (r. 1540) stal učněm správce bratrského sboru v Prostějově a tehdejšího biskupa Martina Michalce. Ten se pro mladého Jana stal dalším důležitým člověkem na cestě k dospělosti. Okamžitě rozeznal neobyčejné nadání svého svěřence a o tři léta později jej poslal na gymnázium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Tomuto ústavu se přezdívalo „školní stát“ a věřte, že ne náhodou. Byl veden velmi přísným způsobem, včetně dozorců a trestního řádu zahrnujícího i postihy vhodné spíše pro kriminálníky než žáky. Jan však tuto cestu chápal jako životní příležitost a jeho výsledky byly po ukončení studia vynikající. Po Goldbergu poznal Blahoslav tři evropské univerzity. Svou pouť začal ve Wittenbergu, kde osobně zažil otce evropské reformace Martina Luthera a Filipa Melanchtona, poté krátce pobyl v Královci (ano, v tom „českém“), odkud však i se spolužákem Janem Rokytou museli po dvou měsících narychlo odjet. Jednak kvůli moru a jednak patrně proto, že se Jednota nechtěla účastnit sporů mezi tamními profesory a teology z Wittenbergu. Poslední Blahoslavovou studijní cestou pak byla Basilej. Tam byli i s Rokytou posláni samotným bratrským synodem v roce 1549. Tenkrát se totiž hojně šířily posměšné řeči, že se Jednota staví proti vzdělání, a synod se tomu rozhodl trochu učinit přítrž. Basilej byla tehdy proslulým centrem protestantských studií, městem plným lesku a slávy humanistického vzdělání, učiněným rájem pro otevřené hlavy a zároveň pekelným svodem pro ty, kteří byli náchylní k mudrlantství, marnivosti a kteří neměli problém zapomenout na biblické varování, že „pouhé poznání vede k domýšlivosti“
(1. Kor 8,1). Naštěstí Blahoslavovi se tohle nestalo. Měl dobrý základ, pevný charakter, miloval Ježíše Krista a Bibli, a také mu bylo už 27 let, což tehdy byla dospělost dostatečně zralá na to, aby člověk dokázal oddělit zrno od plev. Jedno ze zrn, které v Blahoslavovi během basilejského pobytu pevně zapustilo kořeny, bylo detailní seznámení s knihtiskem. Celé Jednotě v budoucnu přineslo velikou radost a hojný užitek. Pak však přišla nečekaná rána – Blahoslav se rozstonal. Velmi vážně, až bylo oprávněné se strachovat, že nepřežije zimu. Díky Bohu přežil, i když pro něj studia skončila a jeho spolužák Jan Rokyta jej na jaře přivezl domů v zuboženém stavu. Mohla to být první příčina nebo první projev chatrného zdraví, které nakonec Jana přivedlo do předčasného hrobu.

TEN, KTERÝ VIDĚL

Sotva udržel pero v ruce, pustil se Jan do sepisování krátké knížečky O zraku. Kupodivu nešlo o lékařské pojednání kvůli prodělané nemoci. Nemělo to nic do činění ani s faktem, že Blahoslav trpěl oční vadou, jejíž řešení později našel v převratném vynálezu, v Čechách ještě neznámém, – v brýlích...

Ester Brožová

Zbytek se dočtete v 10. čísle: Jan Blahoslav velký Čech, o kterém se málo mluví

Zdroje obrázků:
Archiv Jednoty bratrské
Archiv časopisu Jbulletin
Muzeum Komenského v Přerově
Národní archiv v Praze
(se svolením Unitätsarchiv Herrnhut)
Muzeum Mladoboleslavska
Anna Černá, Ester Brožová,
Milan Chotaš, Lydie Halamová,
Jaroslav  Zajíček, Herbert Glarner,
Helena Kovářová
Na obálce: Titulní strana Šamotulského kancionálu z roku 1561, na které je vyobrazen i Jan Blahoslav.
Foto: Archiv Jednoty bratrské

Zdroje informací:
– Antonín Gindely, Životopis
B. Jana Blahoslava, Časopis Musea království Českého, 1856, roč. 30, č. 1, Matice česká
– Jan Blahoslav, Filipika proti misomusům
– Jan Blahoslav, Grammatica česká, od kněza Beneše Optáta a od kněze Václava Filomátesa předešlých let vydaná a nyní od I. B. P. povysvětlená, nemalo i napravená a porozšířená. Opis kolem 1670, digitalizovaná verze na stránce Vokabulář webový: https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-info/BlahGram
– Jan Blahoslav, Pochodně zazžená, výbor z díla uspořádal Pavel Váša, edice Sloupové pamětní, 1949
– Markéta Bébarová, Pěvecká metodika ve spise Musica Jana Blahoslava, Teoretické reflexe hudební výchovy, 2021, roč. 17, č. 1.
– Jana Uhlířová, Vzdělání – charakteristický fenomén Jednoty bratrské, Studie a texty Evangelické teologické fakulty, 2009, svazek 2, ročník 15 https://web.etf.cuni.cz/ETFN-542-version1-vzdelani__charakteristicky_fenomen_jednoty_bratrske___uhlirova.pdf
– Ferdinand Hrejsa, Sborové Jednoty bratrské, 1939, vlastním nákladem, Praha
– Amedeo Molnár, Boleslavští bratří, Praha: Komenského evangelická fakulta bohoslovecká, 1952
– Jaroslav Pánek, Jan Blahoslav (více lingvista a hymnograf než teolog), článek na webu časopisu Harmonie, březen 2016 https://www.casopisharmonie.cz/recenze/jan-blahoslav-vice-lingvista-a-hymnograf-nez-teolog.html
– Pod ochranou Žerotínů, televizní dokument, Vistafilm, 2013
– Josef Cvrček, Bratrská škola v Ivančicích, Brno: Časopis Matice moravské, ročník 31, 1907 https://archive.org/stream/gri_33125006701755/gri_33125006701755_djvu.txt
– Český rozhlas, cyklus Toulky českou minulostí, schůzky 329–332 https://dvojka.rozhlas.cz/332-schuzka-ostrov-v-zahradach-7939591