Podobizna Tomáše Garriqua Masaryka z roku 1919 od Vojtěcha Hinaise. Obraz je umístěn v Národní galerii v Praze

V historii se občas stane, že někdo dostane do držení obálku a s ní jediný pokyn: otevřít až v ten a ten den. Je to napínavé už samo o sobě, ale napětí stoupá, čím důležitější člověk svůj vzkaz do obálky vložil. A co teprve, když je to ten nejdůležitější člověk – prezident republiky? A co když ten nejdůležitější prezident – Tomáš Garrique Masaryk! Přesně takhle byly rozdány karty pro 19. září 2025, kdy se celý náš národ stal svědkem těžko opakovatelné události: čtení dosud neznámých slov našeho nejslavnějšího prezidenta, která na tento okamžik čekala skoro století…

Od roku 2005 byla obálka bedlivě střežena v Národním archivu, jehož historikovi Jiřímu Křesťanovi ji přinesl Antonín Sum, osobní tajemník Jana Masaryka. Toho Jana, který před 90 lety seděl u postele svého těžce nemocného otce prezidenta a zapisoval jeho přerývaná, ale stále smysluplná slova. Od něj se zápis jako drahocenný poklad předával dál spolehlivým lidem, z nichž jedním byl Antonín Sum, který zapečetěnou obálku dokázal uchránit, ačkoli jeho samotného, jakožto nepohodlného svědka éry Masarykových, komunisté zavřeli na 13 roků. „Otevřete to, prosím, za 20 let,“ řekl Jiřímu Křesťanovi, když v roce 2005 předával důležitou časovou kapsli archivu. A archiv to dodržel.

...

Ester Brožová

Zbytek se dočtete v 18. číslo: Masarykova obálka (3/2025)