Mně osobně se hlavou honily nejrůznější otázky: „Bože, máš něco na srdci? Co tahle situace znamená pro Brožovi, pro náš frýdlantský sbor, pro mě? Co chceš dělat? Uzdravíš Toma?“Bůh opravdu mluvil a odpovídal na mnohé, jen na tu poslední otázku jsme odpověď nedostávali. Víc a víc mi začínalo být jasné, že změny mají přijít hlavně v mém životě a v životě našeho sboru spíš než u Toma samotného. Přicházela mnohá povzbuzení, že nic z toho, co se děje, není mimo Boží režii a že Jeho plán je posunout naše životy do nových sfér dospělosti, oddanosti a důvěry. To se také začalo den po dni odehrávat a každý z nás, kdo byl poslední rok postaven Brožovým po bok, vstupoval do nejrůznějších výzev, se kterými se do té doby nesetkal. Často jsme si připadali jako nepatrní hobiti nečekaně vtažení do příběhu, který je mnohonásobně převyšuje, a kteří netuší, kam je až může dovést a jak skončí. Někdo převzal nové zodpovědnosti, někdo vařil pro Brožovy obědy, někdo opravoval auto, myčku, dům nebo koupelnu, další odjeli do středních Čech zajistit chod Tomova rodinného statku a podpírat jeho rodinu, jiní se stali ošetřovateli nebo pomocníky všude, kde se dalo.V nás všech ale Bůh probudil oddané a věrné druhy na život a na smrt. Modlitebníky, kteří se naučili, že podstatné nejsou jejich osobní touhy, přání a nároky, ale hluboká důvěra v Boží moudrost a Jeho přesah, který dnes ještě nedokážeme dohlédnout. Byl to přelomový rok. Začal Betlémskou hvězdou a my jsme tak nějak tušili, že životy nás všech budou zásadním způsobem proměněny... Dnes už víme mnohem víc. Víc, než jsme věděli před rokem, a víme také to, že Tom svůj zápas se smrtí dovedl až do vítězného a slavného konce. Zápas, který se nevedl jen posledních dvanáct měsíců, ale již od jeho útlého mládí, kdy se začal potýkat se smrtelným nebezpečím – sebevražednými sklony. Tom měl, podle svých slov, už od osmi let myšlenky na to, jak se sprovodit ze světa a v sedmnácti letech se z nich stala konkrétní představa a plán. Ale nestalo se to… V těch kritických letech se Tomovi postavil do cesty Bůh. Živý Ježíš, který se stal středobodem jeho nového života, hvězdou, ke které zvedl svůj zrak a přestal tolik sledovat temnotu okolního světa. Byl to obrat, který započal Tomovu proměnu. Směr byl jasně dán a Boží vítr se opřel do Tomových plachet...

Lukáš Holas

Zbytek se dočtete ve 7. čísle: Tomáš Brož

Zdroje obrázků:
Archiv rodiny Brožových