Komenský se loučí s vlastí. Takto onu emotivní chvíli ztvárnil František Bílek
Pojďme hned na prvních stránkách splnit slib daný v úvodníku a připomeňme si slavného biskupa Jednoty bratrské u příležitosti výročí 350 let od jeho smrti. Všichni jej známe, a proto se jeví, že číst o něm bude přinejmenším nezáživné. Ale ruku na srdce, do jak velké hloubky naše povědomí doopravdy sahá? Co dalšího nás o Komenském napadne, vynecháme-li pedagogiku? Víme, že byl filosofem, ale co když nás překvapí, o čem vlastně přemýšlel? Časopis nám žel dává prostor pouze několika stránek, takže i my spolu prozkoumáme jen malou část labyrintu Jana Amose, ale třeba se dostaneme alespoň trochu dál za značku „Učitel národů“.
Začněme tím, že Komenský je sice nejznámějším pedagogem a učencem Jednoty bratrské, přesto nebyl ani prvním, ani jediným. Bratrské školství se rozvíjelo již celé století před Komenským a přispělo i ke zformování jeho osobnosti. Ještě rozhodně nebylo tak pokrokové, ale zárodky pozdější Komenského pedagogické revoluce v něm už byly. Například smysl pro detail, spojení teoretického a praktického života, kromě vědomostí také důraz na charakter či rozvoj rodného jazyka. Nebo ochota překračovat zaběhlé zvyklosti projevovaná tím, že Jednota vyučovala společně chudé i bohaté, sirotky i šlechtické děti a do jejích škol mohly chodit i dívky. Přímým předchůdcem Komenského byl Jan Blahoslav, vskutku renesanční člověk, tvůrce české gramatiky a precizní překladatel Bible.
Komenský byl však především bratrským knězem a jeho zápal pro věci víry i život církve z něj činil důležitou postavu jak duchovně, tak prakticky. Když byla Jednota po Bílé hoře vypovězena ze země, dokázal dokonce i při vlastním skrývání splnit úkol daný bratrskými staršími – vyjednat pro exulanty místo v Lešně, které bylo pro Jednotu útočištěm již od jejího prvního exodu v roce 1547. Roku 1632 se Jan Amos stal biskupem a písařem, v dnešním chápání sekretářem. Specifikem jeho doby bylo, že rozehnanou církev už nešlo spravovat stejně jako kdysi. Osobní setkávání bylo složité a kontakty proto musely probíhat daleko více na bázi psaného slova. Do takových okolností Komenský zapadal dokonale! Během let vydal ohromné množství nejrůznějších duchovních spisů pro povzbuzení, vyučování i správu církve. Staral se dokonce i o spravedlivé rozdílení almužen, které rozptýlená Jednota dostala ze zahraničí. Jeho díla se pak na dlouhá staletí stala záchranným kruhem bratrské víry, českého jazyka a identity pro celé generace ukrývajících se zbytků zaniklé Jednoty. Právě jím vydané Řády Jednoty bratrské stály u obnovy naší církve v 18. století.
V touze změnit pobělohorský vývoj se Komenský bez ustání snažil získat mocné osobnosti k pomoci českým nekatolíkům. Jeho pozice věhlasného myslitele, který byl často někam zván, mu umožňovala se o toto celoživotní břímě podělit. Jednal tak například se „zimním králem“ Fridrichem Falckým, švédským kancléřem Axelem Oxenstiernou i samotnou královnou Kristinou, pro kterou připravoval nové učebnice. Pokoušel se apelovat na Albrechta z Valdštejna kvůli jeho stykům se Švédy a bratrské minulosti. Se sedmihradským knížetem Rákoczim zase okolo roku 1654 probíral možnost účasti v protihabsburské koalici. O pomoc se obrátil také k vůdci anglické republiky Oliveru Cromwellovi. Byl dokonce zprostředkovatelem jednoho politicky nadějného sňatku a jednoho smělého plánu, ve kterém mělo být z řad českých emigrantů sestaveno vojsko, které by pod vedením generála švédského vojska (a bývalého Komenského žáka) Václava Sadovského ze Sloupna vyvolalo v Čechách všenárodní povstání. Jan Amos se tak neplánovaně stal politikem a někdy balancoval (odpusťte ten výraz) až na samotné hraně rozumnosti.
Obraz od Gerarda ter Borcha zachycuje podepsání jedné ze dvou smluv vestfálského míru. Tato je v Münstru
I Komenský byl omylným člověkem. Jelikož při sebemenší příležitosti usiloval o prosazení toho, co považoval v dané situaci za správné, a jelikož politicko-nábožensko-společenské vztahy té doby byly nadmíru komplikované, bylo poměrně snadné někde „šlápnout vedle“. Například když v Lešně velmi netakticky zveřejnil Chvalozpěv na Karla Gustava, což byl švédský král toho času na vítězném postupu proti svým nepřátelům katolickým Polákům (následný požár Lešna nebyl dílem náhody), nebo když předpokládal, že Švédové budou v Praze vítaní jako osvoboditelé, či když se snažil smiřovat Anglii s Holandskem v jejich válce o námořní nadvládu. Několikrát si vysloužil výtky i od svých spojenců, třeba od Oxenstierny, jindy od spolubratří, hlavně tehdy, když své aktivity podnikal na vlastní pěst. Rozpačitě byla přijímána také jeho víra ve vize několika kontroverzních proroků, kteří opakovaně předpovídali obrat ve prospěch protestantů a tolik vytouženou porážku Habsburků. Nekritické naslouchání těmto „proroctvím“ ovlivňovalo Komenského celý život, poškozovalo jeho pověst a způsobilo mu nejednu nesnáz. Je pravděpodobné, že navíc prohlubovalo už i tak dost velké zklamání z dějinného vývoje. Jan Amos se silně upnul na obrat situace a na vlivné Evropany, kteří by jej mohli způsobit. Marně.
Přesto se nepoddal rezignaci. Mnohokrát s ní bojoval, ale vždy našel mír v důvěřivém odevzdání sebe sama i běhu světa do Božích rukou. V pokoře přijal, že pozemského vítězství se on sám dožít nemusí, ale že Ježíš Kristus stejně jednou zvítězí nade vším zlem světa. V jeho spisech to čteme znovu a znovu. V tomto smíření Jan Amos nakonec i zemřel. Naplnila se jeho naděje? Část ano, když se 300 let po Bílé hoře českému národu vrátila svoboda. A část ještě ne, protože Boží plán s naším národem ještě není na konci.
Události doby přirozeně vedly Komenského k přemýšlení o ideálním společenském zřízení. Jaký systém by zaručil, aby následující generace mohly žít v lepším světě? Komenský byl přesvědčen, že způsob existuje. Úkolem člověka je podle něj projít reformou „všech lidských věcí“ a připravit tak podmínky pro příchod Božího království. Měl na mysli všeobecný mír, spolupráci mezi národy, náboženské smíření a rozvoj vzdělanosti. Historik Jan Kumpera shrnuje: „Komenský postupně dospěl k teoretickému požadavku velké jednoty světové, jež by v mírovém uspořádání zahrnula celé lidstvo.“ Prakticky si to představoval takto: politické záležitosti by měl spravovat společný orgán jménem Parlament světa, náboženské pak Světová konsistoř církví a oblast vědění má rozvíjet univerzální organizace Sbor světla. Spatřujete-li v tomto konceptu zárodek ideje OSN či Evropské unie a dalších myšlenek o sjednocení, máte pravdu. Všimněme si také, že reforma školství je u Komenského součástí daleko komplexnějšího celku. Je prostředkem změny, ne cílem.
Jak ale chtěl dosáhnout toho, aby lidé spravovali svět dobře? Řečeno velmi zjednodušeně, cílem Jana Amose Komenského bylo probudit člověka k tomu, aby usiloval o dobro. Jeho pohled byl ale odlišný od dnešního. „Dobro“ bylo v Komenského pojetí to, co je v souladu s Boží vůlí, ne to, co jako dobré označí člověk. Takového „lidského dobra“ ostatně Jan Amos okolo sebe viděl víc než dost a právě z pokřiveného lidského vnímání toužil člověčenstvo vyvést. Viděl, že veškeré oblasti lidského života jsou převrácené – věda, politika, náboženství, morálka, vzdělání… Kdyby se vše podařilo napravit, člověk by se znovu stal moudrým správcem, jak jej k tomu na počátku Bůh stvořil.
Komenský věřil, že každý je vybaven k tomu, aby dokázal proniknout k samému jádru věci. A právě proces porozumění v člověku probudí touhu po dobru a dovede jej k všeobecné moudrosti (latinsky pansofii), která obsahuje celistvé poznání světa, tedy vědecké i duchovní. Ovšem pozor, „poznání“ v Komenského chápání je opět zásadně spojeno s Bohem: poznat znamená pochopit, jak věci vidí Bůh. Současně počítal s tím, že úplné pochopení přijde až u Boha na věčnosti. Pansofie má člověka dovést k dokonalosti charakteru a k aktivnímu používání poznaného pro dobro světa. Jinými slovy: Když chceš změnit svět, změň nejprve sám sebe. Proto také Komenský říkal, že je špatně, pokud škola rozvíjí pouze odbornost žáků a ponechává stranou jejich charakter.
Jan Amos Komenský, tentokrát zpodobněný Karolem Miloslavem Lehotským
Dnes se k všenápravným, politickým a společenským myšlenkám Jana Amose Komenského hlásí mnoho lidí a myšlenkových směrů. Kromě zmíněných organizací jako OSN, UNICEF, EU a podobně je najdeme v základech demokracie, spolupráce mezi národy, ekumeny, celoživotního vzdělávání, hlásí se k nim multikulturalisté, humanisté, teologové, filosofové, humanitární organizace, náboženská hnutí, konzervativní i alternativní školy i politické strany a mnoho dalších. Každý si u něj něco najde. Neměli bychom však zapomenout na jedno – Komenský nevěřil v člověka. Věřil v Ježíše Krista, který jediný nás zachraňuje z moci zla (hříchu). Bez toho jsou jeho myšlenky neúplné. Jak píše ve svém díle Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti), člověk sám o sobě není schopen zlepšit svět. Změnu může uskutečnit pouze tehdy, když se drží Krista.
Něco navíc ze života Jana Amose
Ohledně Komenského je ve hře až 15 možných míst jeho narození včetně lípy po cestě z Komni do Nivnice. Sám Komenský bádání nijak neulehčil vzhledem k tomu, že se během života podepisoval několika různými přízvisky.
Rodové jméno jeho předků bylo Segeš (Szeges). Proto také Maďaři úplně vážně tvrdí: „Komenský, to je dar maďarského národa spřízněnému národu českému.“
Jana Amose podle vlastních vzpomínek až do příchodu na bratrskou školu v Přerově učení vůbec nezajímalo.
První práce tiskem mu vyšla v 19 letech (disputace Směs otázek) a již na studiích začal sestavovat encyklopedii s cílem pozvednout české vědy a kulturu na evropskou úroveň.
Vlastnil originální rukopis Koperníkova díla O pohybu těles nebeských.
Roku 1620 se na Moravě účastnil vítání krále Fridricha Falckého. Fridrich rok předtím přijal korunovaci mimo jiné z rukou jiného bratrského biskupa Jana Cyrilla, což byl Komenského budoucí tchán.
Nejznámější Komenského dílo Labyrint světa a ráj srdce vzniklo v období, kdy Komenský přišel o svobodu, o rodinu, která zemřela na mor, o knihovnu, která byla veřejně spálena na fulneckém náměstí, i o svou vlast.
Jeho učebnice Dvéře jazyků otevřené měla takový ohlas, že se do roka po vydání dočkala své pirátské kopie (v Londýně).
Jeho věhlas mu přinesl mimo jiné žádost provést reformu školství v Anglii, ve Švédsku, nato jej zaměstnal sedmihradský kníže, nabídku dostal dokonce i z Paříže od kardinála Richelieu nebo mu bylo navrhnuto, aby v Americe založil školu pro indiány.
Dílo Orbis sensualium Pictus bylo přeloženo i do perštiny a japonštiny.
Po uzavření vestfálského míru byl Jan Amos tak zničený, že uvažoval o rozpuštění Jednoty bratrské.
V roce 1657 nabídl Oliver Cromwell českým lešenským exulantům usídlení v Irsku. Komenský pozvání odmítl, protože stále doufal, že se brzy vrátí do vlasti.
Zdroje informací:
- Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě – webové stránky.
- Český rozhlas: Toulky českou minulostí, Schůzky 444.–448.
- Martin Steiner: Jan Amos Komenský, Filosofický ústav AV ČR, edice Věda kolem nás/ Osobnosti, Praha 2015.
- Josef Pekař: Bílá hora, Praha 1921.
- Arnošt Denis: Čechy po Bílé hoře, Praha 1866.
