Vyobrazení bratrské kolonie a přístavu v Nové Soli
Také vám přijde, že se v naší církvi v poslední době velmi často mluví o Polsku? Co kdybychom se tedy podívali trochu víc do hloubky na otázku, proč stojí za to, věnovat našim sousedům pozornost, a co s nimi my, česká Jednota bratrská, máme společného.
Abychom pochopili, co nás s Polskem dnes spojuje, musíme se vydat zpět v čase. A to o téměř půl tisíciletí, do doby, kdy z Čech odešli do polské emigrace první bratři. Stalo se tak za doby Ferdinanda I. Habsburského, kdy se rozpoutalo velké pronásledování Jednoty bratrské. V polovině června roku 1548 tak bylo možno vidět karavanu šesti desítek vozů a šesti stovek lidí, jak se ubírá směrem k Vratislavi a dále do luterského Pruska, kam je pozval kníže Albrecht. Mnozí se po cestě zastavovali na území Polska, především v Poznani, ale zcela v bezpečí tam rozhodně nebyli. I když se jich místní protestanté ujímali, katolický biskup si vyžádal protibratrský mandát a snažil se všechno překazit. Reformace v Polsku totiž byla teprve v plenkách a protestantské sbory zde téměř neexistovaly. Velká část bratří se proto opět dala na cestu do svého původního cíle – Pruska. Tam se však museli přizpůsobovat místní luterské církvi, a proto se bratrští představitelé (mezi důležitá jména té doby patří např. Mach Sionský nebo Jiří Izrael) opět vraceli do Poznaně, aby tam práci Jednoty bratrské vedli v utajení. I přes veškeré ústrky vznikly v Polsku během let na čtyři desítky sborů a kazatelských stanic. Jedním z klíčových měst se stalo Lešno. Vlivem přítomnosti českých bratří se reformační vlna rozběhla i v Polsku.
Právě zmiňované Lešno pak sehrálo zásadní roli při další vlně emigrace, která nastala po bitvě na Bílé hoře. Z Čech tehdy odešly dvě vlny bratrských exulantů. Mezi nimi i Jan Amos Komenský. Usídlili se právě v Lešně, dosavadním centru bratrské emigrace. Protože ale v předchozích letech došlo k propojení místních „jednoťáků“ s polskou reformovanou církví, nově příchozí vytvořili vlastní církevní větev a fungovali v Lešně samostatně s vlastní strukturou. Z Moravy se sem přesunul bratrský archiv a kralická tiskárna, která pod vedením Daniela Vettera (prvního Čecha na Islandu, o kterém jsme psali v Jbulletinu 3/2022) tiskla na plné obrátky. Tato „zlatá léta“ polské Jednoty však vzala za své, když si švédský a polský král začali vyřizovat své účty...
Vojtěch Černý
Zbytek se dočtete v 13. čísle: Antigua Island Girls
Zdroje obrázků:
„Naše“ Polsko
Archiv Jednoty bratrské, archiv Arnolda Kordasiewicze,
Muzeum Mladoboleslavska
Radikalita v Pilawě Górné: Sebastian Bartoszyński, Daniel Dostrašil
Chladné počasí, vřelá návštěva: Šárka Havranová
280 let bratrské historie v Nové Soli:
Archiv Městského muzea Nová Sůl, Ewa Batko, Iva Šedová
