Příběh ztracené mapy

Kdo hledá, ten najde!

Každé místo na světě má své historické počátky, které jsou protkány svými „poprvé“ – první vysazený strom, první nocleh, první dům nebo třeba první společné jídlo. Může to být cokoli, ale všechny tyto počiny se nesmazatelně zapíšou do paměti místních obyvatel a všichni jsme pak na ně právem hrdí.

Nyní vám povíme o první mapě prvního území v Severní Karolíně, kde se v 18. století usadila Jednota bratrská, aby tu založila své osady a misijní dílo. Pointa není jen v tom, že jde o první zachycení bratrské země, ale také v tom, že mapa byla až donedávna dočista nezvěstná. Bratři o ní sice v 18. století psali v denících, ale ve 20. století už nikdo netušil, kde je, či dokonce jestli vůbec kdy existovala. V roce 2002 však vyvstalo nečekané podezření, že… ale to už si povíme s pomocí archeologa Michaela O. Hartleyho z Old Salem Museums & Gardens. Díky neobyčejné laskavosti tohoto muzea, které nám dovolilo použít nedávno zveřejněný Hartleyho článek, a které nás navíc ochotně vybavilo i příslušnými fotografiemi, vám teď můžeme začít vyprávět:

„Jeho ruka jim měřicí šňůrou přidělila tuto zemi…“ 
(Iz 34/17)

Moravané přišli do Severní Karolíny v roce 1753. Jednota bratrská tam koupila území, které měřilo okolo 400 km², a pojmenovali je „die Wachau“. Stalo se tak na počest rodového sídla Zinzendorfů v rakouském údolí Dunaje, které tato krajina připomínala. Jméno se posléze transformovalo na Wachovia, což je verze známá dodnes.

V září roku 1754 přijeli do Wachovie Peter Boehler, bratrský biskup, a Andreas Höger, zkušený tvůrce map, aby se připojili ke skupince jedenácti svobodných bratří, kteří již byli necelý rok na místě a zakládali osadu jménem Bethabara. Boehler s Högerem dostali za úkol celou oblast změřit a zmapovat. Höger měl navíc zachytit schéma rozdělení země na menší díly, aby se odlišily části, které by si Jednota ponechala, od částí, které by se daly v případě potřeby prodat, a pomohly tak financovat hlavní osídlení. K oběma mužům přibyl ještě Hermanus Loesch, který vedl první bratrské osadníky z Pensylvánie do Severní Karolíny. Archeolog Michael Hartley o něm říká: „Loesch Wachovii dobře znal, protože se účastnil pátrací výpravy v roce 1753, kdy byla země vybrána biskupem Augustem Spangenbergem. Loesch byl lesník, a tak uměl lovit, což později sehrálo svou roli při pátrání po mapě. Byl také tím, kdo přivedl Boehlera a Högera z Pensylvánie do Wachovie a nyní je měl doprovázet během jejich dvou měsíců měření a průzkumu.“

V polovině listopadu bylo hotovo. Výprava se vrátila a mapa úspěšně vznikla, jak bylo zaznamenáno do deníku, který si bratři během své výpravy vedli: „… mnoho dní tomu bylo věnováno, různí bratři byli vybráni, aby ho (Högera) doprovázeli a pomáhali mu. Mapu vytvořil Höger. Udělal také kopii, která má být zachována ve Wachau.“

Jenže po jakékoli mapě jako by se zem slehla. Ani pracovní draft, který Höger tvořil během cesty, ani načisto překreslená kopie, „která má být zachována ve Wachau“, nebyly k nalezení. Ohledně druhé zmíněné dokonce Michael Hartley píše: „Vědci, kteří v průběhu mnoha let studovali nejstarší historii Moravanů v Severní Karolíně, nemohli onu mapu najít. A to navzdory důkazům v deníku. Někteří tak věřili, že tento důležitý dokument ve skutečnosti neexistuje. Že mapa buď nepřežila, nebo dokonce ani nebyla nakreslena.“

Na jaře roku 2002 se však oddělení archeologie Old Salem Museums & Gardens rozhodlo, že celou záhadu přece jen znovu důkladně prozkoumá. Pracovníci se rozjeli do venkovských sborů na území Wachovie a na další místa, která byla s počátky osídlení Wachovie nějak spjata, a proto vypadala slibně. Šlo o to, najít veškeré možné mapy z nejranějšího období bratrského osídlení a pak se na ně podívat téměř pod detektivním drobnohledem.

Kdo zastřelil jelena?

Jednou z map, na které během zkoumání došla řada, byla mapa Wachovie, kterou vlastnila historická společnost Wachovia Historical Society. Šlo o nedatovanou kresbu od neznámého kreslíře map, jinými slovy – nebyl na ní ani podpis, ani datum. Zato na ní byla skvěle zachycená momentka střeleného jelena, takzvaná kartuše. Mapa byla vystavena v budově salemské chlapecké školy, kde byla uložena sbírka výše zmíněné historické společnosti. Old Salem Museums & Gardens tento dům převzalo v padesátých letech do správy a s ním také kurátorskou odpovědnost za celou sbírku historické společnosti Wachovia Historical Society.

„Mapa byla zarámovaná, zasklená a visela nad jedním z krbů té staré budovy. Ani na ní, ani na rámu nebyl žádný podpis, který by blíže identifikoval jejího tvůrce. Ale už na první pohled bylo vidět, že se jedná o originální návrh od zkušeného a uměleckého kreslíře map,“ vypráví Michael Hartley. Badatelům bylo jasné, že tento kousek rozhodně stojí za podrobnou prohlídku. Mapa dostala pracovní název „Zastřelený jelen“ a Hartley nám ve svém článku přináší obšírný popis všeho, co na ní bylo k vidění. Shrnuto, zkráceno a počínaje jelenem vypadala takhle:

Zbraň, která zvíře skolila, pochází evidentně z 18. století, tedy ze správné doby. Vedle leží dlouhá zeměměřičská tyč. Při bližším pohledu si uvědomíme, že chytře slouží jako měřítko mapy. I kresba samotná má typický charakter mapové kartušky z patřičného století, ale kromě čísel na tyči geodeta a instrukcí, jak měřítko používat, už nemá žádný text. Zvláštností oproti ostatním mapám Wachovie je, že sever je otočen doprava, zatímco jeho obvyklá kartografická poloha bývá směrem vzhůru. Země je opatřena nápisem „Wachovia“, a to ukazuje, že změna jména z původního Wachau již byla během vytváření mapy používána. Na mapě je již zakresleno i vnitřní dělení území – přesně tak, jak dostal za úkol Höger. Jsou tu různě velké parcely, ovšem nutno dodat, není to žádné rozházení bez ladu a skladu, ale rozmístění v pravém německém řádu do úhledných geometrických tvarů. Uprostřed nich je pak největší prostor – území, označené „pro Jednotu“. Najdeme tu také dva nenápadné domy. Jeden z nich je nazván „Sweetens Place“ a od něj vede silnice, kde čteme poznámku: „Sweetens Road směřující do našeho domu“. Hartley vysvětluje: „Sweeten byl Ir, kterého příchozí Moravané v roce 1753 našli na své půdě bez jakéhokoli právního nároku. Bylo mu řečeno, že bude muset jít někam jinam, a on požádal, aby mu bylo dovoleno počkat na úrodu, kterou zasadil.“ Kromě toho si Sweeten řekl ještě o 15 liber jako náhradu za vylepšení, která na pozemku udělal. Ačkoli bratři věděli, že mu nic nedluží, zaplatili mu, protože nechtěli, aby je pomlouval. Sweeten pak opravdu odešel. Zřejmě po silnici, která nese jeho jméno. Vede skoro přes půl mapy a na jejím konci stojí další osamělá stavba, označená jednoduše „Náš dům“. A kousek nad ním je u potoka napsáno: „Tady je mlýn, který se má stavět.“

Archeologům se v tu chvíli zrychlil tep: „Náš dům – to byla bezpochyby Bethabara a tamní mlýn byl dokončen až po 28. listopadu 1755, to víme z jejich zápisů. Tvůrce mapy ji tedy musel udělat dřív. Tím tvůrcem by pak opravdu měl být Andreas Höger,“ vzpomíná Hartley, jak vědci uvažovali. To by pak i jelen mohl být střelen během výpravy a vzhledem k tomu, že starost o jídlo byla tehdy skutečnou starostí, tak by si toho deníky mohly všimnout. A také že ano! Kronikář z Bethabary za rok 1754 zaznamenal: „Během tohoto období jsme nezabili žádnou zvěř, kromě medvěda a jelena střeleného Br. Hermanem Loeschem 29. října.“ Tento zápis v deníku je příkladem toho, jak podrobně bratři uchovávali informace, a také, jakým pokladem pro badatele se podobné detaily mohou stát. Jak víme, Hermanus Loesch byl lovec a průvodce při mapování, a tak zatímco Höger s Boehlerem zaměřovali a zakreslovali, Loesch čas využil k zabezpečení masa pro ostatní. Závěr byl jednoznačný: přestože nikdo netuší, jak se mapa „Zastřelený jelen“ dostala až nad krb v chlapecké škole, bez pochyby je to ono ztracené Högerovo dílo, které mělo být zachováno ve Wachau. Jaká radost!

Jedna nestačí

Ale to nebylo všechno. Detektivní pátrání mělo mít ještě pokračování. Badatelé v databázi starých map Wachovie nečekaně objevili ještě jednu mapu nápadně podobnou „Zastřelenému jelenovi“. Byla jen trochu potrhaná, opotřebovaná a bez skoleného paroháče. Popis uváděl pouze to, že se jedná o mapu Wachovie a že ji vlastní paní Sarah Woodard Davidová. Do databáze se fotografie mapy dostala roku 1993 díky návštěvě paní Sarah v jednom z archivů Jednoty bratrské. Tam tehdy dílo identifikovali jako ranou mapu Wachovie, ale nedokázali určit, kdo ji nakreslil. Nyní bylo jasné, že nemůže být ničím jiným než onou pracovní verzí „Zastřeleného jelena“, kterou Höger kreslil během výpravy. Mapa byla navlas stejná, včetně všech detailů, jako byla orientace severem doprava, „Sweetens Place“, silnice vedoucí k „Našemu domu“ a číslování pozemků. „Jen místo mrtvého zvířete byl seznam propojující zápisy na mapě s daty, kdy byla tato místa zkoumána,“ říká Hartley. „Dny přesně odpovídaly období, kdy Höger a Boehler zaměřovali a tvořili mapu. Bylo mezi nimi i datum, kdy Hermanus Loesch zastřelil jelena.“

Co v případě „Zastřeleného jelena“ zůstalo záhadou – tedy jeho putování časem a prostorem – to se dalo vypátrat alespoň ohledně Högerovy pracovní mapy. Paní Sarah Woodard Davidová ji dostala jako dárek od Ruth Kathleen Petree, své devadesátileté sousedky. Ta z matčiny strany pocházela z rodiny Blumových, kteří patřili k Jednotě bratrské ve Wachovii už od počátků, a mapa k ní přišla skrz tuto linii. Jedním z přímých předků slečny Petree byl John Jacob Blum, který byl okolo roku 1769 správcem „farmy“ – míněno osady Bethabara.

A ještě potřetí

Objev dvou Högerových map přivedl badatele k úvaze, že by stálo za to prozkoumat fotokopii ještě jedné mapy z oldsalemské databáze. „Tuto třetí mapu rané Wachovie, pojmenovanou prostě ,Koncept území Jednoty bratrské v Severní Karolíně‘, má Archiv Jednoty bratrské v Herrnhutu a léta ji učenci považovali za studentské cvičení, nic víc,“ popisuje Hartley. Ale nebylo to cvičení neznámého studenta. Byla to další téměř přesná kopie právě objevené Högerovy mapy, jen s několika dodatkovými informacemi a opět bez úlovku. Bezpochyby to byla verze určená pro vedení Jednoty v Německu.

Vědci tedy odhalili ne jednu, ale hned tři ztracené mapy. Jednu pracovní, a podle toho také náležitě opotřebovanou, druhou, již načisto překreslenou a ještě ozdobenou vzpomínkou na významný okamžik pro bratry v Bethabaře a snad i jako poctu Hermanu Loeschovi za jeho úspěšný lov, a nakonec třetí, pečlivě odvedenou práci pro vedení církve v Evropě, která vypovídá o důslednosti i míře společné informovanosti. Vědci samozřejmě ze všech tří map vyčetli ještě mnoho dalších zajímavých informací, třeba o použitých technikách zaměřování a podobně, ale ty zde rozepisovat nebudeme, jelikož bychom jim jako laici beztak nerozuměli. Nám postačí poutavý příběh a vědomí, že jak výprava v roce 1754, tak i ta současná, která jim šla ve stopách, splnily svůj úkol na výbornou.

Ester Brožová

Zdroje informací:
Sestaveno na základě článku „Andreas Höger a první bratrská mapa Wachovie“ od Michaela O. Hartleyho. 
Michael O. Hartley, PhD., je emeritním archeologem v Old Salem Museums & Gardens. 
Veškeré informace i fotografie jsou reprodukovány s laskavým svolením Old Salem Museums & Gardens, Winston-Salem, NC USA.

Zdroje obrázků:
Příběh ztracené mapy – Old Salem Museums & Gardens, Winston-Salem, NC USA