Existuje skupina lidí, která se při vyslovení jména Frederick Martin zatetelí radostí. Pravda, víc je jich po světě, ale v Čechách se najdou také. Dost napínání – jsou to kytaristé. Věřte nebo ne, Frederick Martin je dnes nejznámějším jménem spojovaným s bratrskou hudební produkcí.

Ani stoly, ani skříně

Poslední lednový den roku 1796 se do dlouhé linie výrobců nábytku v saském Markneukirchenu narodil Christian Friedrich Martin. Všechny děti v rodině měly jako výraz křesťanské víry první jméno Christian nebo Christiana, a tak se pro jejich běžné rozlišování používala druhá jména – v tomto případě tedy Friedrich. Otec byl nejen znamenitý nábytkář, ale uměl také vyrábět na svou dobu ne zcela běžný nástroj: kytaru. Friedrichovi se zalíbila víc než skříně a stoly. Dal se tedy do učení k proslulému vídeňskému výrobci kytar Johannovi Georgu Staufferovi, mistrovi svého oboru a staviteli nástrojů podle vlastních inovátorských návrhů. Friedrich opustil Staufferovu dílnu po 14 letech (tehdy už z pozice mistra), aby získal další zkušenosti u vídeňského stavitele harf Karla Kühla. Kromě zkušeností získal ale také srdce jeho dcery, harfenistky a zpěvačky Lucie Ottilie, kterou si v roce 1825 vzal. Po návratu do Saska začal Friedrich Martin stavět svoje vlastní kytary. Ocitnul se tím ovšem v samém centru nečekané patálie: už nějakou dobu eskalovaly boje mezi cechem nábytkářů a houslařů o to, kdo má nebo nemá nárok kytary vyrábět! Návratem vynikajícího řemeslníka Martina se spory ještě přiostřily. Když se pak dostaly až před soud, řekl si Friedrich Martin, že už toho má dost. V září 1833 emigroval i s manželkou a dvěma dětmi do New Yorku a své umění si odnesl s sebou.

Nový svět, Nový York

V nejznámějším městě Nového světa si C. F. Martin otevřel dílnu a obchod s hudebními nástroji na ulici Hudson Street, dnešním Manhattanu, což tehdy byla rychle se rozvíjející čtvrt plná obchodníků a řemeslníků. Za pomoci saského přítele Heinricha Schatze vyráběl v zadním traktu domu kytary a v přední části je pak i s dalšími hudebninami prodával (a krom toho také všechno možné, od beden vína po dětské oblečení). Podařilo se mu rozběhnout docela obstojnou živnost a také se z Friedricha stát americkým Frederickem. Potíž ale byla v tom, že se Martinovým v rušném a neútulném New Yorku nelíbilo. Popravdě koncem 30. let nebyli daleko od toho, vrátit se zpátky do Evropy. Tou dobou však Martinova manželka náhodou navštívila rodinu Heinricha Schatze, která se z New Yorku odstěhovala do blízkosti bratrského města Nazarethu v Pensylvánii. Bylo to místo natolik jiné, přívětivější a připomínající rodné Sasko, že se v roce 1839 Martinovi přestěhovali na předměstí Nazarethu a vstoupili do blízkého sboru Jednoty bratrské v Schoenecku.

Bratrské město

Martinovo podnikání zde rozkvetlo naplno. Zaprvé proto, že hudba měla v životě Jednoty bratrské velice důležité místo a Moravané hráli téměř neustále. Hudba byla vyučována na školách, v Nazarethu působilo bezpočet kapel, pořádalo se mnoho koncertů a každá domácnost měla klavír. Výrobce a opravář nástrojů měl tedy o práci postaráno. A zadruhé se Martinovi podařilo uvést do americké společnosti dosud nepříliš známý nástroj a zasadit ho do amerických souvislostí...

Ester Brožová

Zbytek se dočtete ve 4. čísle: Po stopách exulantů

Zdroje informací:
– C. F. Martin Guitars and Co.
– Nolla Reed Knouse: TheMusic of the Moravian Church in America, University Rochester Press, 2008
– Wikipedia, heslo C. F. Martin
– Peter Hodgson: The man behind Martin guitars, Christian Frederick Martin sr., Ardenton’s music Co. Blog, 2013
– BBC News: How Martin guitars became an American Stradivarius, reportáž z r. 2013
– Andrew Popp: C. F. Martin, článek na webu The Immigrant Entrepreneurship, German Historical Institut, 2015
– Webová stránka The Metropolitan Museum of Art, New York
– Greg G. Weber: Elvis played here, časopis Arrive 2013
– Webová stránka Early Romantic Guitar, kapitola Builders of the early 19th century
– Robert Corwin: X Marks the Spot, webová stránka Vintage Martin
– Webová stránka A Virtual Museum of Early Martin Guitars
– Philip F. Gura: C. F. Martin & His Guitars, 1796-1873, UNC Press Books, 2003

Zdroje obrázků:
archiv C. F. Martin and Co.,
Stanislav Pohunek