Letos v červnu se v bratrském sboru v albánském hlavním městě Tiraně konala malá, nenápadná oslava. Nebyla taková proto, že by snad nebylo co slavit, naopak. Členové sboru se ale rozhodli tento velký okamžik prožít tak, jak to mají rádi – spolu mezi sebou, se svými přáteli z Dánska a s Ježíšem. Ve stejném složení budovali svou církev celých těch třicet let – od doby, kdy skončil absolutní zákaz náboženství v zemi, až dodnes, kdy je zde šest moravanských sborů.
Albánie má za sebou velmi pohnutou historii plnou okupace a totality. Po druhé světové válce se vlády v zemi chopil komunistický diktátor Enver Hodža. Ten Albánii uvrhl do absolutní izolace. Měl přirozeně špatné vztahy se Západem a otočil se zády i k Sovětskému svazu a Číně. Roku 1967 oficiálně zakázal jakékoli náboženství v zemi, takže Albánie se stala historicky první a jedinou oficiálně ateistickou zemí. Za praktikování víry hrozilo vězení, ale mnozí lidé si ji drželi tajně až do pádu režimu v roce 1991.
Hodžův totalitní režim nahradila pluralitní demokracie a tehdejší vládní představitelé se snažili cíleně obnovit práci církví na albánském území. Na oficiální pozvání tehdy zareagoval také generální tajemník Dánské bratrské misie Ankær Poulsen a vyrazil do Tirany. Zde v červnu roku 1993 začal pod jeho vedením fungovat malý klub pro děti. V klubu Poulsen učil děti číst Bibli a snažil se jim předat osobní vztah s Ježíšem. Docházela tam i tehdy dvanáctiletá Dena Fortuzi, jejíž maminka je jednou ze zakládajících členek sboru. Dodnes vzpomíná: „Ještě teď mám živě v paměti, jak mi Ankær vysvětloval, co vlastně znamená věřit v Krista. Byla jsem nadšená z toho, že víra Jednoty bratrské není o tom, že jdete v neděli ráno do kostela, kde líbáte ikony, abyste byli spaseni. Ale že je o každodennosti s Ježíšem.“ Něco málo o Bohu slýchávala v dětství i od své babičky, která si svou víru držela v tajnosti před komunistickým režimem. Ale byli to až dánští misionáři, od nichž se naučila žít víru v praxi.
Celých třicet let probíhala práce v Albánii pod záštitou dánské misie. A to i po duchovní stránce. Ve sborech běžně působili a dodnes působí laičtí kazatelé. Oficiálním ordinovaným duchovním, pověřeným starostí o sbory v Albánii, byl dlouhou dobu Jørgen Bøytler, pastor z dánského Christiansfeldu (administrátor Rady UF, rozhovor s ním v Jbulletinu 2/2022), který sem několikrát do roka dojížděl, aby křtil, oddával a vysluhoval Večeři Páně. Tato nesnadná situace se však dočkala svého rozuzlení v září roku 2022, kdy byla ordinována první místní kazatelka. Stala se jí výše zmíněná Dena Fortuzi, která právě dokončila šestileté dálkové studium bratrského teologického semináře v Bethlehemu v Pensylvánii. Dena se práci v církvi věnovala již od dětství, kdy chodila do biblické skupiny Ankæra Poulsena. Po studiích a při své každodenní práci působila jako laická kazatelka v tiranském sboru.
Jørgen Bøytler právě ordinuje Denu Fortuzi
Možná někoho překvapí, že se první ordinovanou duchovní v zemi stala žena. Ale vzhledem k tomu, že velká většina členské základny je tvořena ženami a jejich dětmi a že celá práce od počátku stála na místních ženách, není se čemu divit. V albánských církvích a náboženských skupinách to ale rozhodně zvykem není, mimoto také v Albánii dominuje jako náboženství islám, takže žena v duchovní službě není nic, co by tamní veřejné mínění snadno schválilo. Jak ale sama Dena říká: „s Boží milostí to zvládneme.“
S ordinací Deny přišla ještě jedna zásadní změna. Do té doby se albánská církev nazývala „Luterská a moravská církev v Albánii“, od loňského roku je to ale oficiálně „Jednota bratrská v Albánii“ (angl. Moravian Church of Albania). Církev má nyní okolo 320 členů v šesti sborech (Tirana, Pogradec, Lezha, Bathore, Burrel a Elbasan). Její členové se věnují intenzivní sociální práci mezi místními Romy, které se snaží přivést ke Kristu, a učí je číst a psát, aby mohli sami číst Bibli. Velký důraz je také směřován k práci s dětmi a mládeží a navazuje tak na službu původních dánských misionářů. V provozu je také středisko v Pogradci, kde se konají nejen tábory pro děti, ale také nejrůznější semináře a výukové programy pro církevní služebníky. A kromě toho – jsou připraveni zde uvítat mnohé návštěvníky, především z řad členů Jednoty bratrské!
Albánie je nádherná země na balkánském poloostrově. Na jihu sousedí s Řeckem, na východě s Makedonií a Kosovem a na severu má společnou hranici s Černou Horou. Západní pobřeží Albánie pak omývá Jaderské moře. Většinu albánského území pokrývají hory, ale najdeme zde také nádherné pláže a antické a byzantské památky. V samotné Albánii žijí necelé
3 miliony obyvatel, přes 10 milionů Albánců pak žije po celém světě. Masivní exodus obyvatel zažila země v polovině 90. let, kdy mnoho lidí přišlo o veškerý majetek při pádu tzv. „pyramidových schémat“, do nichž chudí Albánci po pádu diktatury ve velkém investovali. Nepokoje, které následovaly po tomto pádu, nakonec přerostly v občanskou válku.
Ester Brožová
Zdroje obrázků:
archiv JB v Albánii,
https://www.freepik.com/
