Lotyšsko je zemí, která většinou nebývá v zorném úhlu našeho českého pohledu. My ale máme minimálně jeden důvod se tam podívat: lotyšské Svátky písní a tanců.
Asi vás napadne proč? Povíme vám to, ale nejdřív si nechte vyprávět, jak takové slavnosti vypadají. Představte si stovky pěveckých sborů, tisíce hudebníků a desetitisíce zpěváků a tanečníků v jednom ohromném amfiteátru, všude národní kroje, vlajky, květiny a okolo stovky tisíc diváků (a další milion přilepený doma u obrazovek). Zpívají se národní, lidové a duchovní písně, jen těch lidových bylo sesbíráno již na 1,2 milionu. Svátky písní probíhají od roku 1864 a jsou celonárodní událostí, která je pevnou součástí lotyšské identity. Asi jako naše velikonoční pomlázka. V roce 1873 se při nich dokonce zrodila národní hymna „Bože, posvěť Lotyšsko“. Slavnosti jsou tak jedinečné a ojedinělé, že je samotné UNESCO označilo za „mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva“.
A nyní tedy, co nadto zaujme nás: ten, kdo rozezpíval lotyšský národ, totiž byla Jednota bratrská. Čeští bratři se v Pobaltí objevovali již během 16. století, protože tu byla svoboda víry a také protestantské univerzity, kde studovali bratrští mládenci připravující se na kněžskou dráhu (například Jan Blahoslav v Kaliningradu). Proto sem také odešlo nemálo českých bratří po neslavné bitvě na Bílé hoře, a proto sem také Jednota zamířila po svém obnovení v Herrnhutu. V Lotyšsku, tehdejší součásti Livonska, působila oficiálně od roku 1729. A právě zpěv byl odjakživa jedním z velmi charakteristických projevů Jednoty bratrské. Bratři se starali o místní nevolníky a mimo jiného je učili zpívat, vyznat se v notách, sestavili minimálně 13 zpěvníků duchovních písní v lotyšštině a organizovali setkávání sborového zpěvu – a tím jsme u počátků dnešní lotyšské národní tradice. Tradice, která se stala součástí svébytnosti místních lidí a později jim pomohla přežít těžké časy válek, okupace Sovětským svazem, komunistického útlaku. Mottem prvních svátků ve svobodném Lotyšsku roku 1990 se stalo heslo „Můj národ zpíval, a proto nezmrzl“, které připomínalo desetitisíce Lotyšů deportovaných komunistickým režimem na Sibiř. Jeden z dirigentů tehdy prohlásil, že Lotyši si svobodu vyzpívali. Řekněte, není to krásné, že jsme součástí něčeho tak podivuhodného?
Ester Brožová
