Otcové zakladatelé předkládají návrh Deklarace nezávislosti kongresu. Památnou chvíli takto ztvárnil John Trumbull v roce 1819
Věřte, nevěřte, ale Jednota bratrská v Severní Karolíně byla první, kdo v roce 1783 oficiálně oslavil jeden z nejdůležitějších amerických svátků:
4. červenec, tedy Den nezávislosti. Na této úplně první oslavě nebyly ohňostroje, prskavky ani bujaré pouliční radovánky. Místo toho se zpívaly vděčné písně Bohu, poněkud paradoxně v němčině. Oslavujícími krom toho nebyli účastníci dlouhého a krvavého boje za nezávislost, naopak to byli všeobecně známí pacifisté, a vlastně ani nejásali nad onou těžce vydobytou národní samostatností, ale hlavně děkovali Bohu za mír. Veskrze klidná ceremonie proběhla v bratrské vesnici Salem, dnešní čtvrti velkoměsta Winston-Salem.
O pár měsíců dříve byla v Paříži sestavena předběžná mírová dohoda, ve které Velká Británie přijala platnost Deklarace nezávislosti, kterou Američané vyhlásili již před celými sedmi lety, 4. července roku 1776. Tím Britové uznávali samostatnost Spojených států a tím také ukončovali vleklou občanskou válku. Dohoda byla sice nakonec podepsána až v září, ale guvernér Severní Karolíny Alexander Martin, nadšen z obojího – vítězství i míru, vyhlásil památný 4. červenec veřejným oslavným dnem. Pravda, guvernérův výnos nebyl jaksi plošně zaznamenán a některé odstrčenější kouty země se o něm dozvěděly, až když bylo stanovené datum dávno pryč. Každopádně bratrská osada Salem mezi ně nepatřila, jelikož guvernér Martin měl 30. června náhodou cestu kolem, takže mohl v Salemu učinit své prohlášení ještě před termínem.
Deklarace nezávislosti otištěná německy v Pensylvánském kurýrovi
Všechny bratrské vesničky v okolí se daly do práce, aby guvernérovu přání patřičně vyhověly. Menší osady oslavovaly většinou vyzváněním zvonů a slavnostním shromážděním v kostele. V Salemu se samozřejmě konala sláva větší, a tento fakt plus legendární bratrské nadšení pro zaznamenávání a uchovávání naprosto všeho způsobily, že Salem vešel do dějin jako historicky první místo ve Spojených státech, které 4. červenec oslavilo. Celý sváteční den se zachoval natolik detailně popsaný, že o tomto prvenství mezi historiky není pochyb. Moravané v Salemu předběhli dokonce i své spolubratry žijící v Bethlehemu blízko města Philadelphia, kde byla Deklarace nezávislosti pár let předtím podepsána.
Když už je řeč o Deklaraci nezávislosti USA, tedy spojené nádobě Dne nezávislosti, jistě bude zajímavé zmínit, že i k této události se Jednota bratrská nachomýtla „ještě zatepla“. V jejích řadách v Pensylvánii totiž působil novinář Johann Heinrich Miller. Jeho německo-americký Pensylvánský státní kurýr (Pennsylvanischer Staatsbote) se stal prvním periodikem, které o deklaraci informovalo, a to hned následující den po jejím vyhlášení. Zaprvé proto, že Miller byl od roku 1764 oficiálním vydavatelem zpráv amerického kongresu pro německou menšinu, a zadruhé Millerův dřívější společník byl „ten“ Benjamin Franklin, politik, který se na znění deklarace podílel. Zkrátka – jedna ze tří ručně psaných kopií dokumentu, ještě s mokrým inkoustem, putovala od autorů rovnou k Millerovi. O pár hodin později si bratři mohli na titulní stránce přečíst celý dokument. Miller a dva jeho horečně pracující kolegové se tak zasloužili o vtipný historický fakt, že deklarace byla vytištěna dříve v němčině než v angličtině.
Co z toho plyne? Inu, že by Jednota bratrská byla předurčena k vyhrávání soutěží v získávání informací, to asi ne. Spíš tohle: buďme věrnými Božími lidmi a Bůh nám všechno důležité včas poví…
Ester Brožová
Zdroje informací:
The Moravian Archives Winston-Salem, kterému patří díky za podnět k tomuto článku
Mark Liberman: English under siege in Pennsylvania; server Language Log, vydáno 25. 6. 2006.
Linda C. Brinson: The first Americans to observe the 4th were Moravians; server The Daily Beast, vydáno 7. 4. 2014.
Zdroje obrázků:
archiv časopisu Jbulletin
