Sekretář Abrahama Roentgena, dnes vystavený v amsterdamském Rijksmuseu
David Roentgen se narodil 11. srpna 1743 do rodiny skvělého německého nábytkáře Abrahama Roentgena. Že se David brzy vyučí témuž, bylo téměř dáno předem, ani jeho otec totiž nebyl prvním mistrem svého řemesla v rodu. I když, řemesla… jak ještě uvidíme, v případě Roentgenů je zcela na místě mluvit rovnou o umění.
Davidovou maminkou byla Susanne Marie Bausch z Herrnhutu. Tím se také dostáváme k důvodu, proč o Roentgenových píšeme zde, v časopisu Jednoty bratrské. Maminka do Jednoty patřila a otec Abraham se připojil v roce 1737. Že nešlo pouze o formální členství, můžeme vidět na tom, že se Abraham zanedlouho rozhodl nechat řemesla a odejít jako misionář do Ameriky. Ale nedošel. Jeho loď u irského pobřeží ztroskotala, takže se Abraham vrátil do Německa. Založil rodinu, po čase si zřídil výrobnu u bratrské osady Neuwied na předměstí Kolína a vešel ve známost pro svůj nábytek nadstandardní kvality, který si u něj objednávala mnohá německá šlechta. V roce 1772 firmu předal synu Davidovi. Ten svého otce nakonec v dovednosti i proslulosti ještě překonal.
Sekretář vyrobený mezi 1780-1790, najdete ho v Carnegie Museum of Art v Pittsburku
David Roentgen se stal jedním z největších podnikatelů ve svém oboru a nejznámějším nábytkářem 18. století. Otevřel prodejnu v centru evropského stylového života, v Paříži, svým umem si vybojoval úctu svých rivalů a dodával nábytek pro šlechtické dvory po celé Evropě, včetně těch nejdůležitějších. Kupříkladu Ludvík XVI. mu dal titul Dvorní truhlář krále a královny, a ještě než přišel o hlavu, vyplatil Roentgenovi 80 000 livrů (řekněme hraběcí roční příjem) za psací stůl. David se těšil oblibě Kateřiny Veliké v Rusku nebo krále Fridricha II. Viléma v Prusku. V roce 1785 od něj vévodkyně Maria Fedorovna, snacha Kateřiny Veliké, koupila piano, které bylo v roce 1987 prodáno za 209 000 dolarů.
V čem spočíval nevídaný úspěch Roentgenových? Jistě nebyli jedinými poctivými a pracovitými truhláři své doby. Pravda je, že kvalita jejich výrobků byla skutečně nebývalá, precizní do nejmenších detailů, to ale nebylo všechno. Roentgenovi byli navíc talentovaní umělci, skvělí mechanici, svým způsobem i vynálezci, a po propojení s Davidovým společníkem Peterem Kintzingem, také hodináři, takže se v jejich rodinné umělecké tradici sešlo hned několik neobyčejných oborů, které jejich nábytek vyzdvihly vysoko nad ostatní. Charakteristickou specialitou Roentgenových byly tajné schránky. I na první pohled docela obyčejný stůl v sobě ukrýval další a další skryté skříňky, šuplíčky a zásuvky, takže jste je mohli objevovat snad donekonečna. David také dovedl k dokonalosti tehdejší moderní nápad anglických truhlářů: nábytek, který byl ve skutečnosti něčím jiným, než čím se jevil být na první pohled – například dámský toaletní stolek tvářící se jako psací stůl. Mechanika, která všechno otevírala a vzájemně propojovala, byla důmyslná a natolik kvalitní, že je plně funkční i po více než dvou stech letech. Vlastně před sebou nemáte jen nábytek, ale celý stroj. Všeobecný obdiv, který Davidova mechanická genialita vzbuzovala, se odrazil například v tom, že ji zmiňuje Johann Wolfgang Goethe ve svém románu o Wilhelmu Meisterovi. Roentgenovi také dokonale ovládali nejen techniku intarzie, ale také ještě náročnější marketerii, byli také mistry v gravírování a umělecké řezbě. Pro své výrobky používali ten nejkvalitnější materiál od ušlechtilých dřevin přes kov, slonovinu, želvovinu až k perleti a drahým kovům. Kromě truhlářství a hodinářství rozuměli také klávesovým nástrojům, takže nestavěli pouze skříně, kabinety, psací stoly, sekretáře, ale také hodiny (dokonce hudební hodiny), cemballa a klavíry. Mistrovským kouskem Davida Roentgena a Petera Kintzinga pak byla dechberoucí mechanická loutka (vlastně robot) klavíristky, která skutečně hraje. Byl to tehdy Davidův dárek pro samotnou Marii Antoinettu.
„Neuwieder Kabinett“, sekretář s hracími hodinami, vyrobili David Roentgen a Peter Kintzing pro pruského korunního prince. Tato vrcholná práce evropského nábytkářského umění je dnes umístěna v Kunstgewerbemuseum v Berlíně
Jenže nic netrvá věčně a na věcech tohoto světa si zakládat nelze. Francouzská revoluční vláda v roce 1793 zabavila Roentgenovi všechen nábytek i osobní věci z jeho obchodů a výstavních síní ve Francii. O pět let později vpadl do zbytku Evropy Napoleon… A tak skončily Roentgenovy obchody v dalších zemích a nakonec i jeho továrna v Neuwiedu. David, zdrcený tímto vývojem, zemřel 12. února 1807 ve Wiesbadenu.
Přesto všechny války, které se od dob Napoleona starým kontinentem přehnaly, nezničily neuvěřitelné dílo, které po sobě David Roentgen nechal. V mnoha evropských muzeích jsou dodnes k vidění jeho sekretáře, skříně, stoly a stolky plné tajných a možná i nějakých dosud neobjevených překvapení. Jedno takové se podařilo odhalit v roce 2012, kdy Wolfam Koepp z Metropolitního muzea umění zjistil, že jeden z Roentgenových stolů má odnímatelné nohy pro snadnější přepravu. V březnu 2014 pak bylo oficiálně potvrzeno, že vynálezcem montovatelného nábytku není Gillis Lundgren z firmy IKEA, ale že ho o celých 200 let předběhl David Roentgen. A dokonce se při tom obešel bez imbusového klíče…
Ester Brožová
Zdroje obrázků:
archiv časopisu Jbulletin, archivy jednotlivých muzeí
