Budova sboru na Zinzendorfově náměstí je přirozeným centrem města
Bratrské město ze seznamu UNESCO letos slaví 250 let
Psal se rok 1773, kdy členové Jednoty bratrské v Dánsku obdrželi královskou koncesi (povolení) k založení města v regionu jižního Jutska. Bratři se do Dánska dostali již ve třicátých letech, jelikož hrabě Mikuláš Zinzendorf, výrazná postava Jednoty, byl spřízněný s královskou rodinou. Ještě důležitější ale bylo, že královský dvůr si byl s Jednotou blízký také podobným smýšlením ve víře. Pravdou je, že během let prošly vzájemné vztahy mezi oběma stranami různými fázemi včetně napětí kvůli věroučným otázkám, politickým zájmům Dánska a v neposlední řadě také kvůli osobnosti Zinzendorfa, to je však námět na jiné povídání. V tuto chvíli je podstatné, že další král v pořadí, Christian VII., založení města schválil a místo bylo z vděčnosti pojmenováno po něm – Christiansfeld. Koncese, kterou bratři dostali, byla skutečně královská: mimo jiné zahrnovala daňové úlevy, osvobození od cel, od vojenské služby i povinných členství v cechu a v neposlední řadě peněžní příspěvek z královské pokladny na náklady výstavby.
Jako v každém bratrském městečku i v Christiansfeldu byla přirozeným centrem budova sboru (kostel), okolo které vyrostly typické „komunitní domy“ – dům pro svobodné sestry, bratry, pro vdovy a okolo nich zase domovy jednotlivých rodin. Uprostřed náměstí před sborem stála studna, do které voda přitékala vydlabanými dubovými kmeny z pramene vzdáleného 3 km od osady. Jak přicházeli lidé rozličných zaměstnání a dovedností, rostly v Christiansfeldu malé živnosti, obchůdky a služby jako houby po dešti. V tomto byla všechna bratrská osídlení po světě stejná, protože bratři a sestry byli pracovití a kreativní. Jejich městečka se v dosti krátkém čase stávala kulturními i ekonomickými centry svých oblastí. Christiansfeld nebyl výjimkou – měl chlapeckou i dívčí školu, obě vyhlášené i mezi rodinami z vyšších kruhů, lékárnu, hasičskou zbrojnici, dům pro hosty (později hotel), manufaktury různého druhu, například na výrobu kachlových kamen nebo slínku (zjednodušeně řečeno granulovaného cementu), měl bezpočet řemeslných dílen a obchůdků. U jednoho se pozastavíme: u pekařství. Vyráběl se v něm totiž medový perník podle tajné receptury a byl tak dobrý, že před pekařstvím bylo nezřídka vidět i kočár samotného královského posla, který přijel vyzvednout objednávku až z Kodaně. Nejlepší na tom je, že pekařství i s perníkem je tu dodnes! Hasičská zbrojnice později sloužila jako dům pro chudé, kde mimochodem bydlel známý dánský malíř Jeppe Madsen Olsen, a ještě později byla přetvořena na strážnici nočního hlídače a obecní vězení.
Dnes jsou historické budovy využívány jako muzejní a výstavní prostory, penziony, z dívčí školy je radnice, někde je společenský sál, jinde informační centrum, sídlo Dánské bratrské misijní společnosti, hudební škola, archiv, administrativní prostory nebo knihovna. Ale pozor, Christiansfeld není žádný skanzen, je to živoucí město s téměř třemi tisíci stálými obyvateli. Není tedy náhoda, že původní pekařství stále slouží svému účelu, stejně jako to, že druhá ze škol je stále školou. Nebo že ve zdejší malé fabrice byla obnovena tradiční výroba kachlových kamen, i když ji na celých 100 let paralyzoval rozmach evropských porcelánek. Dnes znovu dává práci lidem a navazuje na svůj dřívější věhlas. Další důležité místo, které zůstalo stejné jako v původním Christiansfeldu, je hřbitov. Slovníkem Jednoty bratrské „Boží pole“. Proč? Odpověď nám napoví vstupní brána – ze strany příchozích je na ní napsáno: „Je zaseto v pomíjivosti“, ale když se člověk podívá z druhé strany, uvidí nápis: „Povstane v neporušitelnosti“. Smrt člověka, který patří Kristu, je jako zasetí semínka – to sice samo zemře, ale jen proto, aby mohlo vstát k novému životu navěky.
Christiansfeld je unikátním urbanistickým dílem: se svými pravidelnými liniemi, geometrickým rozvržením, promyšlenou prací se světovými stranami, budovami stavěnými ze stejného materiálu a podle stejného vzoru má naprosto jasný a jednotný architektonický ráz. Nesouvisí to však ani tolik se stavitelským či uměleckým záměrem, jako s duchovním vnímáním bratří. Vědomě postavili město, které mělo symbolizovat Boží dokonalost a to, že před Bohem žádný člověk neznamená víc nebo míň. Jeho obyvatel či návštěvník má cítit vnitřní soudržnost města, pevnost ve své identitě, pokoj a soulad. Centrem všeho je potom budova sboru na znamení, že centrem života každého jednotlivce i celého společenství má být Ježíš Kristus a vztahy s bližními. Máme tu tak před sebou jedinečné vizuální ztvárnění svébytného způsobu přemýšlení, odraz osobnosti konkrétního společenství. Tomu všemu porozuměli také komisaři organizace UNESCO, a tak v roce 2015 zapsali Christiansfeld na seznam světového dědictví. Jako jedno ze sedmi míst v Dánsku.
Christiansfeld je dnes jediným bratrským sborem v Dánsku, z asi 50 historických domů starého města mu patří 35. Hlásí se k němu 345 lidí, přičemž zhruba 130 z nich žije přímo na místě, a na jeho životě se tak aktivně podílí. Jako své hodnoty sbor vyzdvihuje otevřenost, důraz na komunitu, toleranci, kázání a autentické žití křesťanského poselství a také sociální angažovanost. Je to vidět i na úzkém propojení s Dánskou misijní společností (Brødremenighedens Danske Mission), což je ekumenická organizace, která zde byla založena roku 1843. BDM působí asi nejvíce v Tanzanii, kde strávil na misii nemálo let například Jørgen Bøytler, současný administrátor Rady světové JB, jehož domovským městem je právě Christiansfeld a s nímž najdete rozhovor v Jbulletinu 2/2022.
Popřejme Christiansfeldu všechno nejlepší k narozeninám!
Ester Brožová
